Když jsem se před šesti lety vrátila z Kanady, šokovalo mě, jak je status “home office” v Čechách spíše výjimkou než pravidlem. V posledních letech se to už mění, i když já osobně stále zaznamenávám, že se práce z domova ještě setkává se smíšenými pocity. Podle průzkumů společnosti Microsoft z roku 2017, třicet pět procent Čechů využívá home office pouze někdy. Já pracuji z domu už téměř čtrnáct let. Ne někdy, ale na “plný úvazek”.
Všechno to začalo v roce 2005, když jsem dostala nabídku pro velkou nadnárodní společnost. Pozice byla naplánována pro centrálu, která byla v Montrealu. Já jsem ale žila v Torontu. Manažer, který mě na pozici chtěl přijmout, přesvědčil kolegy, že je jedno, kde budu sedět. A vlastně to nakonec bylo jedno.
ZAMĚSTNAVATEL ZÍSKAL PRODUKTIVITU
Pro mého zaměstnavatele to vlastně nebylo jedno, protože si myslím, že tím vlastně získal. Když totiž pracujete z domu, tak jste mnohem efektivnější než v kanceláři. Nejde jen o příležitostné postávání u kávovaru s kolegyní, které vám doma nehrozí. V mém případě jsem byla super efektivní, protože jsem chtěla co nejdříve skončit a uvařit, vyprat nebo jít do fitka. Pozor! Nedělala jsem tyto činnosti na úkor práce. Vážila jsem si flexibilitu, kterou mi home office poskytovalu, a proto jsem pracovala mnohem produktivněji. Pomohlo i to, že jsem měla šéfa, který mi hned na začátku řekl, že ho nezajímá, zda si práci udělám v pondělí a ostatní dny budu sedět u bazénu s koktejlem v ruce (jeho slova), hlavně, aby byly výsledky. Taková důvěra ve mně vyvolala ještě zvýšenejší snahu. A to si dovolím tvrdit je výsadou mé generace, nebo tedy ročníků 40+, jsme prostě zodpovědní a vážíme si důvěru.
NEMUSÍTE BÝT VŠUDE
Asi nejtěžší na hledání správného pracovního rytmu bylo, že moji kolegové, kteří stále pracovali v centrále, měli pocit, že musím být na každém setkání. Tak jsem první tři měsíce, každý týden létala do Montrealu. Je to sice jen hodinový let, ale přece jen jsem byla v office více než doma v práci. Naštěstí jsem asertivní a po třech měsících jsem se dost zorientovala v nové práci natolik, že jsem začala říkat ne, resp. jsem navrhla připojení telefonem. Postupně si všichni zvykli, protože mě šéf opět podržel (ostatně moje létání šlo z jeho rozpočtu).
POZOR NA RODINU A PŘÁTELE
Rodina a přátelé jsou asi největším problémem, když pracujete z domu. Sousedka přijde na kávu “neboj, jen na půl hoďky”. Syn vám chce říci jednu důležitou věc o nesmrtelnosti chrousta. Rodičovská rada s vámi počítá na každou pomoc se zdravou svačinkou ve škole, vždyť vy nechodíte do práce. Manžel očekává, že vyřídíte různé věci, vždyť jste přece doma. Naučit je, že nejste doma, jste v práci, vyžaduje hodně trpělivosti a vytrvalosti. Rodina se asi postupně přizpůsobí, pokud si nastavíte hranice. Širšímu okolí to trvá déle. A někteří lidé se na vás budou i chvilku zlobit, ale pokud je to neprojde, tak je v životě asi nepotřebujete.
JAK PRACOVAT A NESLEDOVAT TELKU?
Samozřejmě, že začít pracovat z domu, může v zaměstnanci nebo začínajícím živnostníkovi vyvolat pocit falešné svobody. Zůstanete v pyžamu a ani se nenadějete a polovina pracovního dne je za vámi. Nebo si ráno sednete k počítači a najednou nevíte jak začít. A častokrát se vám vlastně nechce, neboť gauč vypadá lákavěji. Než jsem začala pracovat z domu, setkala jsem se s třemi úspěšnými ženami, které buď pracovali nebo řídili tým lidí, na dálku. Dostala jsem od nich mnoho cenných rad, ale přiznám se, že mně nejvíce zafungovaly ty nejbizarnější.
První z nich byla, že se mám ráno obléci, jako bych šla do práce a i když se neobleču, tak ať si minimálně obuji lodičky. Přiznávám čestně, že dokud jsem si nenašla svůj pracovní rytmus, tak jsem první měsíce dělala v teplákách a podpatcích. Funguje to, i když nejsem si jistá, zda je tato rada univerzální a platí i u mužů. Možná zkuste kravatu ?! Druhá rada byla, abych v den, kdy mám chuť se vyhnout svému pracovnímu stolu v rohu obývacího pokoje, prostě na chvilku odešla z domu. Oblékla jsem se a šla jsem na krátkou procházku. Koupila jsem si kávu a oklamala hlavu. Odešla jsem z domu a vrátila jsem se do práce. Světe div se, i to fungovalo.
HOME OFFICE V KAVÁRNÁCH
Jelikož už nepracuji pro korporaci, ale jsem na volné noze, hlavní nevýhodou je, že mi chybí společenský kontakt. Já se sice dokážu dlouhodobě zašít a prostě psát, ale pak, když vylezu, tak potřebuji postupnou socializaci, jakoby mě propustili z vězení. I proto se snažím alespoň jednou týdně pracovat z kavárny. Pokud dělám v ten týden několik rozhovorů, tak se jim naopak vyhýbám a těším se na klid mého pracovního koutu. Ale pokud píšu knihu, tak si poctivě plánuji výjezdy, abych za počítačem doma nezarůstala mechem. Neboť pokud vás práce baví, tak zda ji děláte z domu nebo v otevřeném konceptu nějaké výškové budovy, děláte ji pořádně. Z domu mi to však dává mnohem větší smysl.
Katarína Mayer
